A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Seychely - Cestopisy

S baťůžkem na Seychely

Bylo to prima!

0. den
Protože jsem v roce 2004 ještě neznal invia.cz nebo airstop.cz (a možná tito prodejci v té době ještě ani neexistovali), koupil jsem bohužel poměrně drahou letenku s AirFrance s odletem 13. října. Kamarád mi okamžitě vynadal, on je občas zbytečně pověrčivý. Uklidnil jsem ho až rozhovorem na téma Základní pravidlo cestovatele : dát si důsledně každé ráno na lačno malého panáčka. Jako desinfekční roztok po diskusi volíme Becherovku a Ferneta. Shodujeme se, že na 18-ti denní pobyt musí bohatě stačit litrová láhev od každého nápoje, případný zbytek dopijeme v letištní hale při odletu zpět domů.

1. den
Už na ruzyňském letišti víme, že v Paříži to prostě nestíháme; AirFrance má zpoždění v odletu. Po přistání na ČárlsdeGól proto rovnou hledáme příslušnou přepážku, a za necelé dvě hodiny se svalíme na postele s vědomím, že toho třináctého prostě strávíme na periferii Paříže v tranzitním hotelu. Abychom nepropadli trudomyslnosti (a kamarád přestal brblat, že to přeci říkal), vytáhnu ze svého batohu lahev Becherovky a navrhuji provést - mimořádně - malou večerní desinfekci, jednoho panáčka.

2. den
Budí nás recepce. Je prý nutné uvolnit pokoj, navíc nám to za 3 hodiny letí. Prázdnou lahev necháváme na nočním stolku a spěcháme na letiště. Čtrnáctého odlétá AirFrance bez minutky zpoždění, s námi na palubě.

3. den
Ráno přistáváme na Seychelách. Před pasovou kontrolou jsem dost nervózní, přeci jen nemáme nic zajištěno, žádný voučr v ruce. Odbavení ale proběhlo v pohodě, takže hledáme laciný taxík na cestu do přístavu. Podle LonelyPlanet vyráží v 10 hodin nějaká nákladní bárka na ostrov La Digue za 50 rupií, musíme to stihnout. V přístavu jsme již v 9 hodin a dozvídáme se, že kvůli čekání na nějaký náklad se vyplouvá až po 13. hodině; chtějí 75 rupií na osobu, což bereme. Usedáme na lavičku v parku u přístavu, pod obrovskou palmu. Ačkolif je kamarád unesen tropickým prostředí, nezapomíná na moje školení a jako pozorný žák připomíná Základní pravidlo cestovatele. Jsme na lačno, a proto vybaluje ze svého neoprénu pečlivě zabalenou lahev Ferneta.

Při odchodu z parku jsme nechali stát prázdnou lahev u lavičky. Vyplutí jsme si ani nevšimli, paluba lodi se beztak houpala úplně stejně jako přístav. Rozhodnu se udělat nějakou uměleckou fotku - plachty a ráhnoví, modré nebe v pozadí… První fotka se mi nezdá (=najdete ji ve fotogalerii=), uléhám proto do obrovského klubka lodního lana, abych trochu promyslel kompozice…

…kudrnatá černá hlava něco blekotá a chlupatá černá končetina mne tahá za ruku. Tak, a přeci jen ´ses za fšechny svoje činy dostal do pekla, napadá mne v první chvíli. Dodnes nevím, jestli mi říkal Pane pane vstávejte už budeme v přístavu La Digue, anebo Vypadni vodsud z tý přídě, ty troubo, ať můžeme přivázat loď. Duchapřítomně popadnu foťak a udělám aspoň jednu fotku (=najdete ji ve fotogalerii=).

4. den
Fčera v přístavu jsme měli velké štěstí, hned první nadhaněč nás odvedl k podivnému domku, používajícímu honosné označení Vanilla Guest House. Malinký pokojík se 2 postelemi, 1 skříňkou a koupelničkou, malá teráska s lehátkem a křesílkem, k tomu ale společná dobře vybavená velká kuchyň, takové pokojíky čtyři nebo pět, tak tomu všemu šéfovala a jako jediný zaměstnanec to provozovala domorodá majitelka, Madame Bibi. Cena za noc včetně snídaně je přijatelná, takže jsme to vzali zkušebně napřespání.

Ke snídani dostáveme volská vejce, tousty a zvláštní útvar, který lze nazvat hrouda másla. Bohužel poprchává. Vydáváme se po ostrově zjišťovat informace: kde jsou divecentra, kde jsou laciné obchody, jaká je nabídka laciného ubytování.

Na celém ostrově je jediné dajfko, vede ho mladý vysoký sebevědomý francouz, jaksepatří ušatý a nosatý. Jiné ubytování sice najít lze, ale je lepší a logicky dražší (ptáme se pro zajímavost i v hotelech, ceny zhruba odpovídají těm v průvodci). Chceme proto zůstat u Madame Bibi, za více nocí dostáváme ještě slevu. Nacházíme sámošku, více jak kilometr chůzí od Madame Bibi. Při nákupu základních potravin objevujeme v regálu krásně tvarovanou, bachratou skleněnou lahev bílého jihoafrického vína. Přestože je 3-litrová a dost těžká, jiskrnné slámové žluti neodoláme; shodujeme se, že k vařeným špagetám to bude stylově italské a za dobu pobytu na ostrově ji snad stihneme nějak vypít.

Odpoledne lehce prší. Odmítám jít šnorchlovat, když nesvítí slunko a voda není prozářená. Kamarád je velký milovník šnorchlování, větší než já, a tak se těžko smiřuje s náhradním programem - hrou v žolíky.

K večeru rezignujeme na jakýkolif program, a namísto vycházky mastíme karty o pivo (splatno v gambrinusech po návratu). Otevíráme třílitrofku a víno koštujeme - je opravdu lahodné.

5. den Ke snídani máme zase volská oka, tousty a hroudu másla. No nic, za ty prachy, co bychom vlastně chtěli. Popravdě, je to dobré, uvidíme, co bude zítra.

Vzpomínáme na herce pana Kemra. Chčije a chčije. Je jasné, že potápění dnes nebude. Je to pravý tropický déšť, provazce vody, to se už nemusí opakovat, dělám si proto fotku (=najdete ji ve fotogalerii=). Když na chvíli přestane, vyrážíme na procházku po ostrově. Cestou se zastavíme v sámošce pro lahev vína. Protože se náš náhodný výběr vydařil a víno bylo vynikající, bereme stejný demižónek. Ten prázdný ze fčerejška jsme v kuchyni schovali za kredenc, aby si Madame Bibi nemyslela, že jsme nějaké násosky.

Kamarád se ptá, proč si vlastně s sebou vozil ploutve, masku a tak. Já ho chápu, nebyl jinde než u Středozemního moře, tak se těší.

Večer je déšť slabší, tak se jdeme trochu projít. Kousek od našeho penzionu je nějaká místní diskotéka: betonová plocha, částečně skrytá pod dřevěnným altánem, malý bar s velkou aparaturou, plácek pro muzikanty. Někdy tam zajdem, dnes si ale dáme odvetu v žulíkách a sklenku vína.

6. den
Ke snídani máme VO+T+HM a zase prší, překvapivě leje ještě víc než fčera. Kamarád se dožaduje mého průvodce, a já abych nechodil po zbytek dovolené s monoklem, musel jsem mu nalistovat str. 276 (Climate) a na grafu ve vlastním zájmu dokázat, že opravdu NENÍ období dešťů. Uvěří stejně až Madame Bibi.

O Základním pravidlu cestovatele už raději nemluvíme. Osud to zařídil tak, že namísto jednoho centilitru destilátu na lačný žaludek ráno pijeme jedenapůl litru vína na plný žaludek večer. Proto jakmile přestane na chvíli pršet, vyrážíme do samoobsluhy.

Odpoledne je zase zataženo, chčije a chčije. Kamarád už je neodbytný, a tak jdeme šnorchlovat. Byl to prazvláštní obrázek: na liduprázdné pláži pod ztemnělým nebem za deště si dva borci natahují přes plavky neopren, nasazují ploutve a pozpátku kráčejí do rozbouřeného, zkaleného moře. Přesto byl můj kamarád z Indického oceánu nadšen a na vlnách jsme se pohupovali v lijáku skoro dvě hodiny.

Večer na diskotéce byl také zajímavý, byli jsme tam snad jedinní turisté. Líbí se nám dvě děvčata, kreolky, ve věku asi 20-25 let. Nejeví o nás pražádný zájem, ale když jim koupíme drink (točené pivo!), jsou velmi přátelské a nikam neutíkají. Ve velké pohodě všichni společně posloucháme muziku a klábosíme (klábosení = používání základních 200 anglických slov, v 1. pádě, v 1. osobě, jednotné číslo, samozřejmě v přítomném čase, grimasy, gesta rukama, někdy i nohama, to je moje angličtina a holky jí také ovládají). Po půlnoci se rozloučíme a jdeme domů, dopít zbytek vína.

7. den
Po snídani (vothm) vyrážíme k divecentru, protože neprší. Přestože jsou ještě vlny a moře je divoké, loď vyjíždí. Je nás skupinka 6 potápěčů pod vedením francouze.

Potápění je skvělé, ale má 2 vady na kráse. 1/ Jeden ponor stojí okolo 50 euro (dle vzdálenosti lokality od základny). 2/ Z vody musíme již po 40 minutách, kdy máme v lahvi ještě 80 barů. Poměr cena ponoru versus délka ponoru je hrozná, kvalita ponoru je naštěstí báječná.

Večer na diskotéce nás holky vítají jako staré známé a představují nám své sestřenice, kreolky, ve věku asi 30-35 let. Jeví o nás docela zájem a jsou laškovné. Nejsou úplně náš typ a tak my moc neflirtujeme. Přesto nosíme pro fšechny drinky, posloucháme muziku a klábosíme. Ostatně ani není kam spěchat, víno jsme vypili na oslavu prvních ponorů po večeři.

8. den
Počasí se uklidnilo, na snídaně jsme si již zvykli, a dnes nás čeká mimořádný zážitek - potápění na lokalitě Marianne. Ani do té doby, ani nikdy potom jsem se nepotápěl v úchvatnějším prostředí : rozpukané - asi čedičové - rudé skály pod hladinou vypadají… to nelze popsat. Cena = 70 euro, ale moc rád bych se tam někdy vrátil a viděl to znovu. Klidně i za 100 euro, ale to by mne musel divemaster nechat pod hladinou alespoň 80 minut. My jsme museli ponor ukončit bohužel už po 50 minutách, frantík to protáhnul na naše naléhání o 5 minut.

Při návratu z dajfka se stavíme v sámošce pro špagety, kečup a víno. Třílitrofka už není tak těžká, nějak jsme si na tu váhu zvykli.

Večer na diskotéce nás holky vítají skoro jako členy rodiny, nálepku kapounů jsme zřejmě nedostali. Nestačíme se divit, když nám představují své dvě tety, kreolky, ve věku asi 40-45 let. Jedna je prý vdova, druhé prý muž utekl, a vypadá to, že se chtějí seznámit, na vážno. Divné, vždyť za pár dní odjedeme. Holky se po chvilce vytratí. Tety mají typické africké postavy, štíhlý pas a rozpětí pánví hodně asi přes metr. Přesto přineseme drinky, posloucháme hudbu, a po půlhodině zbaběle zdrhneme k žolíkům a jihoafrickému vínu.

9. den
Sice začínáme pociťovat příznaky otravy cholesterolem, ale vothm opět sníme. V rohu za kredencí už není místo a my musíme stavět prázdné demižony do druhého patra. A zkuste si postavit hladké skleněné dno na hladké skleněné hrdlo. Naštěstí se nám podaří trochu přisunout kredenc, která tu vratkou pyramidu přidržuje.

Jsou obsazeny další dva pokojíky! S mladou němkou Agnes probíráme možnosti batůžkářského ubytování na Seychelách, doporučuje nám nějaký soukromý penzion na ostrově Mahé, kam se také chystá. Adresu si raději nechám napsat, protože ona hovoří plynně anglicky, zatímco já s ní klábosím. Navečer se seznamujeme s mladou dvojicí z Reunionu, která si vyjela sem na Seychely, na sousední ostrov. Jsou moc příjemní a přátelští, vyptávám se na jejich život a možnosti cestování po Reunionu. Mladík v přístavu koupil rybu, sehnal zeleninu včetně čerstvého zázvoru, a celé to upekl k večeři. Dali nám ochutnat a bylo to naprosto vynikající. Bohužel se prý zdrží jen 2 dny.

Oba ponory trvají opět jen okolo třičtvrtě hodiny a já prosím frantíka o jejich prodlužování, neboť vzduchu máme dost a dělají se bezdekompresní ponory. K mému překvapení žabožrout odpoví, že se potápí každý den a že si proto musí šetřit uši. Jestli se nám to prý nelíbí, můžeme se potápět s jiným divecentrem. Po této arogantní odpovědi můj kamarád zvážní a povážlivě si mne pěsti. Copak my, zákazníci, můžeme ovlivnit počet průvodců a způsob jejich střídání na ponorech? Platíme hodně drahé ponory, a proto očekáváme jejich nejméně průměrnou délku, a dle možností nejméně hodinu pod hladinou. Z přístavu proto jdeme rovnou do pokojíku pro šrajtofle, teprvé poté do divecentra. Když vracíme části výstroje a žádáme vyúčtování, zkoprnělý žabožrout zjišťuje, že ztratil 2 klienty. Při placení se ale tváří již uvolněně, ve skutečnosti to JEMU bylo opravdu jedno.

Koupíme sýr a demižónek, o který se večer podělíme s reunionskou dvojicí. Rozhodujeme se na La Digue zůstat už jen jeden den a zkusit potápění na Mahé. Na diskotéku už raději nejdeme a navazujeme družbu s Reunionem.

10. den
Ráno vynecháme volská vejce a potají si na tousty pokládáme kousky sýra. Nechceme Madame Bibi uvést do rozpaků, má nás ráda a my jí také. Její penzion je uprostřed ostrova, kousek od přístavu, kousek od diskotéky, prostě tak akorát. Při odchodu z penzionu zdravíme pár z Reunionu, který si právě pochutnává na prvních VO+T+HM, a jdeme si k přístavu půjčit kola.

Celodenní výlet kolem ostrova, na nejkrásnější pláže světa, byl nezapomenutelný zážitek. Lezeme na skály, pozorujeme u břehu lezce obojživelné v přirozeném prostředí (=najdete je ve fotogalerii=), koukáme na obrovské pavouky (jako pověstný Nephyllus v kresleném seriálu ABC; =najdete je ve fotogalerii=), skáčeme proti vlnám jako malí kluci, dopřejeme si grilovanou rybku v restauraci, závodíme na kole.

Při zpáteční cestě si na nosič připevníme poslední třílitrofku bílého vína. Chvíli zvažujeme koupi dvou, ale nakonec vítězí rozum: ráno budeme brzy vstávat.

11. den
Madame Bibi nás budí už ve 4 hodiny. Máme zbaleno, takže se na cestu posilníme volským okem, tousty a hroudou másla, a můžeme vyrazit. Madame Bibi prohlíží starostlivě pokoj, jestli jsme něco nezapomněli, pak dokonce i lednici a kredenc. Při té příležitosti objeví třípatrovou pyramidu ze 7 skleněných demižonů a káravě se na nás otočí. Kroutíme záporně hlavama a rukama jako Pat a Mat, že to my nic, a já ukazuji na dveře, za kterými spí reunioňan se svou partnerkou.

Zase leje jako z konve, přidávají se blesky. Madame Bibi roztahuje deštník a v negliže nás doprovází těch 200 metrů do přístavu. Opravdu v negližé. Sama mokne a deštník přistrkuje nad nás. Loučí se s námi jako s vlastními syny. AU REVOIR, MADAME BIBI, MERCI! MERCI !!!

V neskutečné bouři a tmě vyplouváme v pět ráno nákladní lodí na dlouhou zpáteční cestu. Paluba je často pod úrovní vln, někdy i hladiny. Párkrát nabereme bokem vodu. Na fotografování toho zážitku nemám myšlenky, nikdy jsem neměl takový strach.

Zase nám po příjezdu přeje štěstí a po cestě městským autobusem brzy nacházíme doporučovaný penzion, ve kterém je za přijatelný peníz volno.

TO BE CONTINUED … COMING SOON !!!

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Seychely: jiná planeta?

    Představte si místo, kde není žádná ekonomická krize, všichni mají práci za dobrý plat, neplatíte daně, kriminalita je utopií a přírodní katastrofy cizí pojem. To není jiná planeta, to jsou Seychely! více

  • Seychely 2013

    Pokud pátráte po informacích a zážitcích z dovolené na Seychelech, možná právě náš cestopis z 15ti denního pobytu vám pomůže.... více

Komentáře
9
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Tamara Kuliskova
05.06.2014 18:08 95.102.22.***
ceski smradi  

"Při odchodu z parku jsme nechali stát prázdnou lahev u lavičky. "- takto to vyzera, kam vkroci cehun. >:)

  • Anonym (1)
Kofi
21.01.2010 21:14 81.201.48.***
 

Pěkný příběh... škoda toho počasí... Můžete kdokoliv doporučit nějaké ubytování za rozumnou cenu na kterémkoliv ostrově. Rád bych tam vrazil, ale hledám cenově vhodné ubytování :-)
Díky

  • Anonym (3)
  • Anonym (5)
Milena 03.11.2009 22:19
 

:-D :-D :-D
jo jo pyramidy jsou nutnost :-P

  • Anonym (2)
  • Anonym (40)
VIKIS2 29.08.2009 10:28
 

SQĚLÝ, DOST JSEM SE POBAVIL :-D TU PYRAMUDU BUDU SNAD V BŘEZNU STAVĚT TAKY, ALE NA PRASLINU :-P

  • Anonym (3)
  • Anonym (2)
mumi 29.06.2009 17:34
 

super cestopis! velmi mě pobavil. chystam se na cestu zacatkem zari. preju dalsi skvele cestovatelske zazitky!

  • Anonym (3)
  • Anonym (27)
pavlíček 24.06.2009 18:32
 

super, super, super! :-D

  • Anonym (4)
  • Anonym (6)
JindraStorek 27.05.2009 20:14
 

Parádní cestopis :-D

  • Anonym (3)
  • Anonym (40)
babička Lála 18.01.2009 00:23
 

Božínku, jak je to fšechno relativní! Rád bych měl 14x po/každé ráno vo-t-hm, jenom je musí vyrobit pouze Madame Bibi ve svém penzionku! Moc rád bych se tam vrátil... 8-)

  • Anonym (3)
  • Anonym (4)
vanda321 10.01.2009 17:38
 

:-D vo-t-hm zřejmě dlouho ne :-D

  • Anonym (3)
  • Anonym (45)
Zpět na všechny diskuze