A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Seychely - Cestopisy

Seychelly 2008

Tímto cestopisem bych chtěla předat své poznatky, které jsem na Seychelách získala všem těm, kteří se na toto úžasné místo chystají. Nechci psát je o tom krásném, ale i o tom co nás překvapilo, zaskočilo a s čím jsme spokojeni nebyli. Doufám, že to někomu z Vás pomůže a třeba usnadní rozhodování :)!

Původně jsme byli rozhodnuti pro Mauritius, ale vzhledem k tomu, že srpen není pro tuto destinaci nejvhodnější, snažili jsme se najít něco jiného. Přemýšleli jsme o Maledivách nebo Thajsku, ale kvůli obodbí dešťů jsme to vzdali a začali jsme se smiřovat s tím, že prostě v tuto dobu nepřipadá exotická destinace v úvahu… Na Seychely jsem ani nepomyslela, vzhledem k vysokým cenám CK i u zájezdů nabízených německými CK v ČR. Pak jsem se jen ze zvědavosti podívala přímo na stránky konkrétní CK v Německu www.fts-travel.de, kde mě přímo praštila do očí cena za 14 denní pobyt na Seychelech, která činila v přepočtu cca 35.000 CZK na osobu za pobyt v bungalovu se snídaní a letenky včetně tax. Zájezd do stejné destinace u české CK stál 58.000 CZK na 7 dní (pro jednoho)!!! S manželem jsme v euforii, že jsme konečně našli, co jsme hledali a ještě za tak úžasnou cenu, i přes neznalost německého jazyka :) zájezd objednali. Odlet měl být za 7 dní a trochu jsem se obávala, aby se vše stihlo, ale obavy byly zbytečné. Platbu si CK následující den strhla z platební karty a do tří dnů dorazily letenky. Odlet byl z Frankfurtu, kam jsme vyrazili raději den předem a zamluvili si přes internet levný hotel u letiště. Vzhledem k tomu, že manžel v životě nikam neletěl a já si svůj poslední let už vůbec nevybavuji, měli jsme z jednoho z největších evropských letišť hrůzu. Opět zbytečně. Počítali jsme s tím, že budeme hodně bloudit, tak jsme vyrazili s pěti hodinovou rezervou :)). Auto jsme nechali na „Holiday Parking“ - cena 79 EUR za 15 dní (platí se při odjezdu). Další dilema bylo, jak se odsud dostaneme s těžkýma zavazadlama na letiště. Mile mě překvapilo, že na parkovišti mají několik zastávek, kde stačí zmáčknout knoflík a ozve se operátor, který monitoruje, kde se nacházíte a během chvilky pro vás přijdede a doveze vás přímo k vašemu terminálu. Takže jsme pouze vystoupili a stáli jsme „přímo“ u přepážek společnosti Emirates, s kterou jsme letěli. Díky naší obrovské rezervě jsme další tři hodiny čekali, než se přepážky otevřou - no alespoň víme pro příště :)). Během letu bylo o zábavu postaráno, protože i v ekonomické třídě má každé sedadlo LCD monitor, kde je asi 500 stanic se všemi možnými filmy, seriály, hudbou, PC her atd. Dostaly nás i kamery, které zabíraly přední a spodní pohled letadla, takže kdykoli během letu se dalo přepnout na to co je před nebo pod námi . Asi po pěti hodinách letu jsme přistáli v Dubaii. Byla půlnoc a při výlezu z letadla nás omráčila teplota 36 C. V tuto dobu bylo letiště celkem poloprázdné a všude na zemi se povalovali lidé čekající na své lety… Já měla kraťasy a mikinu, ale mezi ostatními, zahalenými v dlouhých hábitech typických pro tyto arabské země jsem si připadala jako nahá a manžela jsem se držela jako klíště. Dubajské letiště je opravdu ohromné, je tam snad 500 odletových bran, zabere hodně času než k té své člověk dorazí. Cestou k té naší jsem byla fascinovaná zbožím, které se tam dá koupit. Elektronika, parfémy, šperky – za super ceny. Stačilo projít kolem stánku se zmrzlinou a viděla jsem těch X druhů kornoutků – tu zmrzlinu už bych snad ani nepotřebovala :D. Když jsme konečně došli ke své bráně, následoval asi desetiminutový převoz autobusem k letadlu. Za další 4 hodiny jsme přistáli na Mahé. Malé letišťátko se rázem zaplnilo lidmi a tak jsme si museli vystát pěknou frontu k úředníkovi, který zkontroloval pasy, vyplněný formulář s žádostí o vízum (formulář jsme dostali k vyplnění v letadle) a také voucher s ubytováním. Většina CK má smlouvu s tamní agenturou, která se stará o její klienty během pobytu. Společnost Mason ´s travel odchytávala své turisty už u příchodu a ušetřila je tak čekání ve frontě. My jsme měli společnost Creole a na její servis si nemůžeme vůbec stěžovat. Jakmile jsme vyšli z letištní haly, hned se na nás vrhlo několik zástupců těchto agentur a ptali se s jakou CK jsme přiletěli. Pak nás obdarovali jejich typickými kapesníčky, deskami s mapou hlavních ostrovů a dalšími informacemi. Odkázali nás na dalšího delegáta, který nás nasměroval k odletům na ostrov Praslin. Přiletěli jsme kolem 6:00 ráno a odlet jsme měli plánován až na 12:15. Původně jsme chtěli tento čas využít prohlídkou Mahé, ale po dlouhé cestě nás tato myšlenka přešla a přáli jsme si být co nejdříve v hotelu. Naštěstí nám vyšli vstříc a zajistili dřívější let. Přelet mezi těmito ostrovy zajišťuje Seychelles Airlines, létají asi 30 x denně a přelet trvá asi 15 minut.

Po příletu už se nás opět ujala delegátka a do našeho hotelu nás odvezli minibusem. Jelo nás několik a každý vystupoval na jiném místě, takže to byla taková malá okružní jízda ostrovem po ubytovacích zařízeních. Vzhledem k tomu, že jsem o našem hotelu nečetla snad nic pozitivního, tak jsem z toho, co nás čeká měla opravdu hrůzu…Ale potom, co jsem viděla musím říct, že hotel s lepší polohou jsme nenašli. Kolikrát jsme projeli kolem luxusních sídel, ale jak se od nich dostávali k moři, netuším… Jen pro upřesnění, ubytování jsme měli zajištěné v hotelu Berjaya Praslin Beach Resort (více o ubytování popíšu v recenzi hotelu). Vystupovali jsme jako předposlední a byli jsme opravdu nádherně uvítáni. Jako na jediné ze všech nás na místě již čekal majitel hotelu a pomohl nám s kufry na recepci, kde jsme dostali uvítací přípitek a pro seychely typický nahřátý ale přitom krásně osvěžující „ručníček“ (dostával se každou chvíli i v letadle, jinde jsme se s tím nesetkali…). Čekala nás už i delegátka, která nás kompletně seznámila s místem a s výlety, které zajišťují, nechala nám na sebe číslo a několikrát během pobytu nám volala, aby se ujistila, jestli je vše v pořádku. Při cestách do jiných zemí, jsem většinou na delegáta ani nenarazila… Tak a teď po detailním popisu toho, co člověka čeká při cestě sem, několik rad při pobytu. Na Seychelech mohou cizinci platit pouze cizí měnou – nejlépe EUR, nebo také GBP a USD. Pouze v obchodech se suvenýry, potravinami, na benzínce a v dopravě se dá platit seychelskými rupiemi. V bankách i na recepci hotelů nabízejí velmi mizerný kurz, ale není problém domluvit si směnu s místními. Nemusíte je nijak vyhledávat, najdou si vás sami (je to sice nezákonné, ale dělají to všichni). V hotelu nám nabízeli cca 11 rupií za 1 EUR. My od místních směňovali za 16. Den před odjezdem nám směnu nabídla i majitelka obchodu se suvenýry a to za 17… Půjčení auta se dá sehnat za 40 EUR na den – my ho sjednávali také v obchodě se suvenýry. Jezdí se zde s malými autíčky, protože silnice jsou většinou hodně úzké a je zde také neskutečné převýšení a hodně strmých zatáček. Jezdí se vlevo! Co se týče jídla, tak to mě celkově docela zklamalo… Nechtěli jsme utrácet horentní sumy za jídlo, takže nebudu soudit dražší restaurace, ale celkově zde nebylo moc z čeho vybírat. Za levno se dalo najíst v hotelové restauraci a v Gelateria Luca, kde dělají i pizzu – je malinká, ale je mnohem více podobná pizze, kterou známe (ta hotelová se s tím nedala srovnat), ale na výběr je jen pár druhů s tím, že si ingredience vybíráte sami, ale to co člověk chce, většinou stejně nebylo… Nápoj stál 3 EUR (cca 3dcl), většinou ale byla jen Cola nebo voda (ta stála cca 1 EUR). Pivo stálo 2 EUR. Manželovi nejvíce chutnalo EKU. V obchodě se dalo koupit za 1 EUR. Hlavní jídlo stálo kolem 8 EUR, Pizza obyč 5 EUR, kopeček zmrzliny 1,50 EUR. Příloha byla rýže nebo hranolky, které ale většinou neměli, takže vám místo nich nabídli pro změnu rýži nebo zeleninový salát, což byla troška mrkve se zelím… Častokrát se stalo, že neměli to, co jste si vybrali, takže bylo lepší mít v zásobě ještě další variantu. Moc dobré byli grilované ryby. Alespoň se člověk nevrátil o 10 kg těžší . My měli v hotelu jen snídani a na večeře jsme si někam zašli, myslím, že se ta polopenze vzhledem k vysoké ceně ani nevyplatí. Nejlevnější koktejl na hotelu stál 7 EUR. Takže se každopádně vyplatí koupit si něco v obchodě. My jsme si kupovali TAKAMAKA – kokosový likér, mají ho i jako bílý rum nebo vodku. Chtěli jsme si ho míchat s džusem, ale sežeňte na Seychelách džus… takže jsme ho nakonec míchali s colou a bylo to taky moc dobré . Alkohol je ale dost drahý, jedna lahev vyšla asi na 216 srp a nejobyčejnější lahev vína taky kolem 220 srp. Cenu v rupiích si pro přepočet na CZK vynásobte 2x. Očekávala jsem větší nabídku ovoce, ale když náhodou do obchodu dorazily pomeranče, místní je skupovali po bednách… v obchodech to celkově vypadalo dost podivně… zapáchalo to tam a výběr nic moc, ale to se dá vzhledem k místu pochopit. Co mě ale zaráželo byly mrazící boxy s polozmraženým masem smíchaným společně se zmrzlinami…Na pláži Anse Volbert mi chyběla nabídka nějakého rychlého občerstvení nebo prodej ovoce, ale kde nic tu nic… Rekonstruovalo se tam ale něco podobné restauraci, tak možná do budoucna. Na Anse Lazio jsou dvě restaurace, cenově se nedají srovnávat s těmi na Anse Volbert. V restauraci Bonbon Plume se najíte za cca 50 EUR a v restauraci Le Chevalier za cca 18 EUR – tady mají úžasné rybí steaky, z tuňáka byl vynikající. Pláž Anse Volbert je nádherná, čisté moře bez chaluh, pouze na konci pobřeží jich bylo více. Při odlivu je moře daleko mělké. Anse Lazio mě poprvé moc nenadchla, bylo tu dost lidí a byly veliké vlny, které zalily celou pláž a nedalo se zde pořádně plavat. Podruhé, když bylo moře klidné mě ale zase naprosto uchvátila. Tak průzračné moře jsem ještě neviděla. Pro plavání je lepší, protože zde není moře tak mělké. Co se týče výletů… Přes agentury jsou výlety dost drahé. Stojí kolem 100 – 150 EUR na osobu. Na ostrov La Digue jezdí několikrát denně loď a lístky stojí myslím 40 EUR na osobu tam i zpátky. Přes agenturu jsme platili 50 i s půjčením kola. Za 85 EUR byl tento výlet s průvodcem i s obědem. Vallée De Mai je podle mého názoru zbytečné s průvodcem, stojí kolem 15 EUR na osobu. Výlet na tři ostrovy s grilováním byl od agentury za 150 EUR a zahrnoval ostrov Curieuse, kde je národní rezervace se suchozemskými želvami, ostrov Cousin – také přírodní rezervace, žijí zde spousty druhů ptactva a ostrov St Piere, kde se šnorchluje přímo z lodi. My se nechali zlákat zorganizováním výletu místními domorodci – rastafariáni pohybující se po pláži, na každém kroku nabízejí prodej výletů nebo směnu srp za EUR. Nabídli nám tři ostrovy za 40 na osobu (v agentuře 100 za dva ostrovy a osobu). Ani jednou jsme se ale na tyto ostrovy nedostali…Šlo o ostrov Coco (mořské želvy), Sister (baby žraloci) a Felicité. Slíbili, že nám koupí občerstvení, pivo atd., můžeme relaxovat na pláži a vrátit se můžeme až budeme chtít… Kdo by na tak lákavou nabídku nekývl, že… Tak jsme vyrazili. Jakmile jsme ale zajeli za část ostrova, který nebyl z pláže vidět, dostali jsme se na otevřenější moře, které opravdu nebylo zrovna nejklidnější. V euforii ze zážitků a natěšení na výlet, jsme se ani nepozastavili nad bárkou, s kterou jsme vyrazily ani nad tím, že moře houpe jaksi víc než je obvyklé… Za chvíli byli takové vlny, že jsme nadskakovali s celou loďkou a já už se viděla utopená a sežraná těmi žraloky, za kterými jsme jeli (prý tam stejně žádní nejsou). Nebylo ani čeho se pořádně držet a ta prkýnka – sedátka, na kterých jsme seděli nadskakovala s námi. Každá vlna nás spláchla, takže jsme byli uplně durch a ještě nám do zad fučel pěkný vítr. Celou dobu jsem si říkala, že jsme přece na moři, tak co čekám, ale po chvíli jsem už opravdu pochybovala, že by něco takového mohlo být normální, tak jsem řekla našemu kormidelníkovi, ať to laskavě obrátí a maže zpátky. Chvíli dělal že vůbec nerozumí, zřejmě ze strachu z vrácení peněz, pak jsme se ale domluvili, že nás vezme na bližší ostrov. Tam už jsme jeli po vlnách a to už bylo lepší. Člověk si ani nedovede představit tu úlevu, když jsem konečně stoupla na pevninu… . Takže z výletu na tři ostrovy vzešel pouze výlet na ostrov jeden, kde se musela ještě platit taxa za to, že jde o rezervaci, na osobu 10 EUR. Takže z původně výhodného výletu vznikl výlet značně nevýhodný… Jakmile jsme dorazili opět na Praslin,už nás vyhlížel kápo místních domorodců, který se nám začal omlouvat a snažit se s námi domluvit nějakou kompenzaci. Řekl, že bychom mohli jet druhý den větší lodí. Nejdřív jsme kývli, ale já byla z tohoto výletu tak rozlámaná, že jsem se druhý den sotva zvedla z postele a hlavně při představě, že něco takového budu muset absolvovat znovu se mi dělalo zle. Řekli jsme jim tedy, že pojedeme jindy a pravděpodobně raději i někam jinam. Celou dobu nám ale bylo hrozně líto, že bychom ty ostrovy neviděli, když už tam jsme a víckrát se tam nepodíváme, tak jsme překonali strach a předposlední den, jsme si opět domluvili onen výlet. Měli jet ještě 4 Italové. Čas místním lidem nic moc neříká, takže když se řekne v devět vyrážíme, vyrazí se nejdřív v deset nebo ještě později. Moře bylo naštěstí úplně klidné, ale když jsme opět zajeli za obzor přestal fungovat motor… Tím, že nás tam bylo víc a lodička občas popojela, tak jsem ani nepropadala panice. Nakonec jsme se s naším domorodcem domluvili, ať nás vysadí na nejbližší pláži a vrátí se s novou lodí. Cestou jsme viděli rejnoka . Obcházeli jsme ostrov, nikde nikdo až najednou se z pralesa vynořily děti a ty se nám postaraly o zábavu. Místo báboviček používali kokosové skořápky, kopali tunely z písku, skotačili v moři. To si pak člověk říká, jaké zbytečné serepetičky se tu pro děti nabízí a co skutečně člověk potřebuje…Uplynula jedna hodina a loď nikde… uplynula druhá, třetí… stále nic. Pak nám matka těchto dětí – mladá holčina, vyskočila na palmu a shodila nějaké kokosy, které nám pak mačetou osekala, abychom se mohli napít. V tu chvíli se loď objevila a my se dohodli, že na ostrovy vezmou pouze nás a ostatní počkají na místě až se loď vrátí a odveze je zpátky, že na výlet kam chtěli jet je už pozdě a že pojedou následující den. Tak jsme vyrazily na potřetí na ty naše vytoužené ostrovy. Vše vypadalo slibně a ostrovy se blížily. Jenže… opět vypadl motor a tentokrát už definitivně. Nikde nic, jen moře, ta bárka a my tři. To už u mě panika opravdu propukla, monitorovala jsem hladinu, co se kde vynoří a měla ty nejhorší představy… Říkám tomu domorodci ať někomu okamžitě zavolá a odveze nás zpátky. Jenže, neměl mobil… Manžel ho naštěstí měl, tak někam zavolal a tvrdil nám, že loď je na cestě… to známe. Naštěstí se zanedlouho objevila jiná loď, která vezla turisty z ostrova, na který jsme se chystali. Okamžitě jsme se snažili loď zastavit a požádat ji, aby nás dovezli zpátky. Přelezli jsme si do bárky ještě horší než byla ta naše (ale alespoň jela) a naší loď jsme zahákli za kotvu a táhli za sebou. Jakmile jsem dosedla a otočila se, spatřila jsem to, čeho jsem se celou dobu obávala… ploutev! Už jsem jen odevzdaně konstatovala „ploutev, žralok jako kráva“ na to ale naštěstí ostatní radostně zvolali „delfíni“, byli tři, přesně jako my , třeba nám spěchali na pomoc. Tak to byl nejkrásnější zážitek z celého výletu. Ty ostrovy nám evidentně souzeny nebyly. Náš zachránce nás po příjezdu na ostrov nařkl z toho, že pokud mu za ten „odtah“ nezaplatíme, příště nás na tom moři nechá“… odkázali jsme ho na našeho rastafariána, který nám konečně vrátil naše peníze, alespoň za tento den. Peněz z prvního pokusu jsme se nikdy nedočkali. Teď už se tomu směju, ale tenkrát mi do smíchu opravdu nebylo… A mimochodem, chudáci italové se toho kýženého odvozu nikdy nedočkali. Až následující den jsme se dozvěděli, že si museli zavolat auto, které je odvezlo do hotelu - měli štěstí, že tam auta vůbec jezdila. Takže pokud se chcete skutečně dostat tam, kam chcete a to bezpečně, jeďte s agenturou, ale připlatíte si. Pokud chcete zažít dobrodružství a ušetřit, zkuste nějaký ten výlet od místních domorodců.

To je asi tak všechno co mě napadá a co si myslím, že by pro vás mohlo být užitečné. Pokud vás napadne nějaký dotaz, tak napište, ráda poradím.

P. S.: Mám mapy ostrovů Praslin, Mahé a La Digue, pokusím se je sem vložit.

další cestopisy

    Cestopis měsíce

  • Seychely: jiná planeta?

    Představte si místo, kde není žádná ekonomická krize, všichni mají práci za dobrý plat, neplatíte daně, kriminalita je utopií a přírodní katastrofy cizí pojem. To není jiná planeta, to jsou Seychely! více

  • Seychely 2013

    Pokud pátráte po informacích a zážitcích z dovolené na Seychelech, možná právě náš cestopis z 15ti denního pobytu vám pomůže.... více

Komentáře
5
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
VIKIS2 19.08.2009 15:05
 

Díky za důležité info... ;-)

  • Anonym (14)
  • Anonym (8)
TABA 26.07.2009 06:13
 

hezky cestopis JINDRA

  • Anonym (5)
  • Anonym (16)
hnedacek
05.05.2009 20:52 90.179.154.***
 

Ahojky, na Seychely máme odlétat pozítří, máme mít kombinaci všech 3 hlavních ostrovů, takže hledám co nejvíce informací o tom co nás tam může čekat, takže díky za info a pěkné vyprávění. Bála jsem se, abych jako na každé z mých dovolených nepřibrala, ale když čtu o obchodech, které smrdí, tak se už bát přestávám:-) No a co se týče výletů, na ty jsem byla doslova nažhavená, takže domorodce a jejich bárky raději vynecháme:-)

  • Anonym (7)
  • Anonym (12)
Dostic 03.05.2009 18:24
 

No tak,
takhle napjatej uz jsem pri cteni dlouho nebyl...
Rad bych vyrazil na Seychely letos v zime, tak se mi rady moc hodi. Diky.. Taky moc ocenuji objektivitu psani, dnes uz se malo vidi, kdyz je nekdo ochoten pripustit, ze ten vylet by dnes resil jinak...

  • Anonym (8)
  • Anonym (19)
Niky 01.10.2008 07:44
 

Kačulko, moc díky.Určitě to pomůže nejen mě.Už vím jak uvidět okolní ostrůvky :-D .
Niky

  • Anonym (5)
  • Anonym (18)
Zpět na všechny diskuze